God’s gift!

Božák je rozporuplnej. Někdy mě to tu baví a tím pádem i jde, někdy ne. Jsem rád, že tentokrát to byla ta první varianta.

Po čtvrtečním koncertu Serje Tankiana a vyřízení příjemných poviností v Praze jsem dorazil na božák. Opět..kolik let už tu jezdím? Ať počítám, jak počítám, letos to byl desátej rok, co jsem tu závodil..to není málo, že?

Po otevření očí v Leogangu jsem trochu změnil přístup hnedle v tréninku a začal to pouštět od prvních jízd. Motivací byly i brzdu Míry K. který pískaly dost nahlas a já měl celou dobu pocit, že mě Míra dohání..
Jinak byl trénink fajn, něco mě bavilo, něco ne. Rychlost tam, ale byla, takže jsem vcelku rád dal tuším 7 jízd.

Ruce bolí, předposlední jízdu slušnej výlet přes řidítka, zničená brzda…ještě, že Míra udělá z kindervajíčka hybridní raketoplán…díky Míro!!!

Avšak – co mě nebaví, je stav tratě. Nevymlíkovaný, v průběhu tréninku se otevíraj nový stopy, který se, ale v neděli zase zavírají, aby se ve finále opět jely. To mě fakt neba. Chci se soustředit na jízdu, ne koukat, kde kterej Jarek protrhl mlíko a po cestě domů se bušil do palice, proč jsem tudy nejel, jako to udělali ostatní.

Tohle se musí změnit a snad tomu budu moct taky trochu napomoci.

Neděle a s ní přichází už snad tradiční pozdrav od pana Janíka…nízkej hrdelní tón, brýle spuštěný do poloviny nosu, jedno obočí nahoru.. „hoši, den D je TU!!!“…kdybych ho neznal, znervóznil bych!

První tréninkovou jízdu jedeme dle plánu v 8:00. Míra a Nick mi ujedou a nechávají mě na trati samotnýho..úplně! Nikdo na lanovce, nikdo nikde. Zastavím, prohlížím jeden úsek…za 10 minut, co tam postávam, nikdo neprojel..bojím se a jedu opatně dolů..

Druhá jízda už je do plnech, vše čistý a tak, jako má být. Tož to su klidný..

To se bohužel nedá říct o semi. Rozhozenej a s pár chybama, navíc nejedu zkrátku po pašerácké..ale pátej. To jde!

Finále here…beru závodní červený kozačky, JS7 brejle. Prostě všechno TOP. Až na to, že mi to neřadí dolů. Startuju za 5 minut. Míra je jako osobní mechoš Jeremy McGratha, bere mi kolo, štípačky, zkracuje povden, šteluje a jsem ready…opět díky Míro!

Po startu jsem lehce rozhozenej, což pociťuju v celým horním úseku, kde jedu mimo svoje stopy, ale snad mě to nezpomaluje. Pěkně na předek letím na tom novým pidi skoku v jednom z horních vnitřků. Až mi zatrnulo! Prostš dost na prasáka.. Dalších pár chyb, ale rychlost snad dobrá. Z Vancouveru vylétám trochu v chaosu, zadní guma mi málem svlíká kraťáky, ale držím..potom se párkrát zatočím a najednou tma z toho, jak šlapu. Jau! Dále následuje 879x JAU J.A.U. JAU a adekvátně rozostřenej obraz. Na poslední lesík mhouřím oči jak obyvatel ShuangShvei v severním Laosu a místo úst mám otvor připomínající sání turba přemotorovanýho rally aut osmdesátých let..

Třetí místo, ztráta na A+M pořád velká, ale náš „hobby“ klub jsem předjel!

Díky Terezce za super zázemí, stejně tak, jako panu J.! Nickovi za buaéchch vtipy a Mírovi za nej servis. Taky come2bike.cz za skvělý kolo, který mě baví čím dál víc…dávám mu HROZNĚ nažrat a ono jede čím dál líp. A meatfly díky za stánek..nahoře foukalo, pařilo, foukalo..ještě, že jsem ho měl!

Foto si tentokrát vzala na starosti především Markéta, která se pěkně rozfotila! Stejně tak je tu opět Prochajda a taky Rob, kterej mě přijel zdravě „nasrat“ a i vyfotit.. díky všem!