rána, jako do piána!

Do Karlovic jsem se těšil. Měl jsem jasno v tom, co tam chci předvést a co pro to musím udělat. Po úspěchu na Božím Daru se mi sebedůvěra zdravě zvýšila a o to víc jsem chtěl uspět. Celej víkend se mi jezdilo skvěle a i když jsem nemohl kvůli práci trénovat už v pátek, užil jsem si ježdění dostatečně..

Nechci, aby to tady znělo, jako deník zhrzenýho závodníka. Nejspíš už jste na netu viděli fotky, jak mě Adam bouchá do zad a nahazuje mi vyraženej dech. A já nechci psát v pesimistickým slova smyslu…

Jsem totiž rád, že jsem jezdil tak, jak jsem jezdil. Cítím se teď tak trochu, jako „za mlada“. Kdo mě zná ví, co tím myslím.

Trať v Karlovicích byla vylepšená o pár úseku, který mě bavili. Začátek byl o dost lepší. Podle mě by něco podobnýho měli pořadatelé udělat i v cíli.

Místo Kamikaze letu vstříc předraženýmu občerstvení. Následující pasáže mají flow, nikde se člověk nezastaví a abych se přiznal, uběhne mi to takovým stylem, že si na poslední louce říkám “ to jsem už tady?“. Prašný zatáčky ve středním lese mi seděly, jako jeden z mála jsem jezdil vnitřky.

Moc neholduji dropu a následné klopence se skokem do lesa. WBC /MSP varianta mi jezdecky přijde zajímavější, ale je pravda, že lidi chtějí skoky a rychlost. To tady nechybělo.

Celkem bych to zhrnul vesměs pozitivně. Samosebou chyby jsou tu vždy a tak kromě zázemí, kde řádila touha po výdělku, tu bylo nedostatečný zabezbečení tratě – mluvím o matracích, který by se na stromy, obzváště ty, kdy se do tmavýho lesa nalítá ze slunečné louky, velmi hodily.

Pár matrac bych ocenil i já, kdy jsem tušil, že to v cíli budu brzdit horko těžko. Z fotek od Prochajdy můžete vidět, že jsem si narozdíl od ostatních najel odlišnou stopu do cíle..po skoku to hodně zalomit a prošlapat to kolem banerů až do cíle. V tréninku jsem při tomhle dvakrát svlíknul zadní plášť. Potom jsem se klidnil, v měřené jízdě to polechtal lehce a už tak jsem vrazil do zábran, naštěstí těch, co na sobě měly matraci.

Neskutečných věcí je v Karlovicích víc a není to jen ta negativní stránka věci. Určitě musím ocenit shanu pořadatelů o změnu tratě. Chápu, že to není jednoduchý a i tyhle menší změny jsou ku prospěchu věci. Stejně ta je tu atmosféra, která se nedá porovnat s jinou zastávkou poháru. Diváci jsou úžasní a jsou všude. Po celé trati!

S dobrou náladou jsem šel do měřené jízdy, kde jsem tušil, že se nikdo šetřit nebude a chce si ověřit, jak na tom před Mistrovstvím Repubiliky je. Po plynulé jízdě z toho bylo skvělý druhý místo. Do finále jsem si teda věřil o to víc a věděl, že pár vteřin můžu ještě stáhnout. Horní pasáž byla totiž spíš na jistotu a na loukách jsem do pedálů nedal maximum.

Starťák pípá a já vyrazil. Bohužel chybuju v druhým lesíku a následně se mi nedaří stopa před výjezdem z lesa, kdy jsem jezdil jako jeden z mála vnitřekm a následně přes bouli..o to víc musím šlapat na přejezdu..skok, kameny ani nevím jak jedu, šlapu, hrozný rány před poslední klopenkou, točky před skokem a posílám to do cíle…

Na skok jsem najel správnou rychlostí, zatočil přesně tam, kde jsem chtěl a šlapal..nejtěžší převod a i tak to bylo málo. Bohužel, cílová brána je oddělaná, protože jeden z hobíků taky cíl nevybral a rozsekal stan časoměřičů.

Já v závodní euforii raději brzdím trochu později ( kdo z Vás by taky brzdil před cílem, že? ) no a rána. Dál si pamatuju Adama, kterej mě buší do zad..pamatuju si, že jsem říkal Terce, že jsem v pořádku, ale to byla asi nějaká představa, protože jsem jí prý nic neřekl. Nepamatuju si, že za mnou chodili lidi do stánku a nevím, jak jsem se dostal ze sanitky do stánku. Takže komplet restart. Pamatuju si, jak na mě pán v sanitce kouká, když si gázou a peroxidem dřu předloktí a říkám mu, že to vyčistil málo. A taky si pamatuju, že tak trošku řvu na mámu a ptám se ji, proč mám na předloktí tu bouli “ je to kost“?“. Naštěstí nebyla..jenom asi štíplý předloktí, uvidíme, až slehne otok. Snad z toho nebude víc, než odřeniny. Jo a bohužel i dva stehy – moje první v životě…už jsem taky drsňák, jako VY!

Takže na závěr si neodpustím poděkovat Adamovi, kterej se ke mě dostal jako první, Mírovi, eMTýmu, mamce a moc se omlouvám Terezce, že jsem ji tak postrašil…To se ostatně omlouvám všem..ale nemůžu slíbit, že to neudělám znova..pardón…

Jo a nakonec čtvrtý místo. To není špatný, ne?