Když jsem ještě na začátku sezóny slyšel ty chvalozpěvy na rychlebský stezky, nechávalo mě to klidným. Přeci jen, jezdím sjezd, ten je mi vším. Do kopce jezdit neumím a nijak zvlášť mě to za srdce netahá, tak co tam.
Bylo to Krušný. Krušný hory to byly. Nohy mě bolí ještě teď, ale úsměv alá propečenej rohlík pořád drží..
Je to už klasika. Prostě sezóna končí a jedeme se vyválet do Pece.