blog
U ROBA
Než konečně úřestane pršet a bude nějaká příležitost provětrat nový DH kolo, který jsem si v neděli přivezl, vydám tu něco málo z mýho deníku, blogu, říkejte si tomu, jak chcete..
Znáte ten pocit, že už máte všeho dost? Práce se na Vás sype ze všech stran, problémů k řešení víc než dost a nevíte, co dřív? V každé timemanagement příručce se dozvíte, že tenhle stav nezvládnete pouhým hašením problémů, ale máte se věnovat jednotlivým projektům a problémy si rozfázovat a věnovat jim jenom určenou část dne. Hmm..zkoušel jsem všechno. Ale víc mi vyhovuje řešení izolace, regenerace, odstranění frustrace a následná rekuperace energie..a to všechno jsem zvládl díky Terce, Robovi a Krušným Horám.
Nebudu Vás zatěžovat typickým scénářem alá přijeli jsme odjeli jsme. Zmíním jen to, co ve mě utkvělo nejvíc.
První nakupování v Kraslicích a obsluhuje nás paní, co má na jmenovce napsáno WALTRAUD..čumím jak norek a ptám se Roba, co to znamená…nechápavej výraz provázenej odpovědí: “ jméno, vole“. Hmm..Aha…
První jídlo v Kraslicích, čínská restaurace, Terka záchvat smíchu z hrníčku pro panenky o velikosti 2cm. Číšník, říkejme mu, pan Čong, přijde z blokem v ruce a já povídám: „Kuře ve sladkokyselé omáčce, prosím.“ Pan Čong na mě mrkne a zahlásí: „Čičó!“ Tentokrát je řada na mě co se nechápavýho výrazu týče, obrat na Roba a moje oči prosí o pomoc poté, co p. Čong po dvacáté vysloví „Číčó!“. Rob lakonicky odvětí „Číslo, vole.“..
Dále objednávám zapčivé nudle a zapčivou rýži. Ale bylo to moc dobrý. Je príma, sedět v čínské restauraci v městečku, pár metrů od Německa a dívat se, jak si kuchaři dávají páku u vedlejšího stolu..mám rád tenhle promíchanej svět!
Rob se o nás staral jak o vlastní a my tak mohli dělat to, kvůli čemu jsme sem přijeli. Odpočívat, chodit a fotit.
Zvláštní kraj je to Krušnohorsko. Nějak na nás a atmosféra druhé světové pořád dýchala. Fabrika uprostřed lesa to odstartovala. Doly to podpořily.
Zajímavý prostředí, takový, hodně inspirativní. Dokonce jsem tam byl trochu blíž k pochopení Robova stylu focení. Ukázal mi spoty, který znám z fotek a to mi potvrdilo pocit, kterej z jeho fotek znám, na nic si nehrát. Nádherný místa, který jsme viděli si budu pamatovat a rád se tam zase vrátím. Třeba v létě, třeba na podzim, ale vrátím. Vlastně, ilegal enduro je už za 14 dní..ale já pořád nemám motorku, Robe!
Když jsem lámal Mártyho o co nejlepší cenu za jeho nádhernej dům na kopci bez vody, přišel jeho táta, dal mu klíče a pod vousy prohodil „jó a piškoty pro mývaly, jsou v boudě“. Nechápavej výraz si pro tentokrát vzala na starosti Terezka, já už se jen usmíval, jako Moravák v Německu.
Mártyho táta se stará o spoustu raněnejch zvířat a my moc děkujeme za skvělej zážitek. Výr se mě bál, sova pálená na mě čuměla jak na bla, mýval za náma nešel a severští psi byli super.
„Všechny ženský jsou čubky“. To hlásil Márty pod parou po cestě z Etbikez večírku. Skvělá partymade kapela a hlášky typu „dem pankáčovat“, to byl základ tohoto večera. Na nás zbýval záchvat smíchu při projíždění vesnice Poušť a mého dotazu na Roba “ máme dost velký zásoby vody“? Další vesnice Lesík nám k zastavení smíchu vůbec nepomohla…ani vůbec!
Nevím proč, ale v ajfounzápisníčku mi pod hláškama z Kraslic zůstalo: „Člověk stárne, když zjistí, že rád ulehá, ale nerad se probouzí“…ať pátrám, jak pátrám, nenacházím situaci, ani důvod, kdy a proč jsem si to zapsal, ale jedno vím jistě, nerad usínám…
ISPO 2010
Veletrhů jsem zažil hodně. Ale ISPO mě překvapilo. Bylo velký.
Obecně se dá říct, že expozice, který jsem viděl byly exkluzivní, nápaditý. Oproti tomu je kosmetická výstava, kde se business dělá v o pár řádů větších částkách, pořád ještě malá, nenápaditá. Sportovní veletrh ISPO je snem designérů a hrůzou stavitelů stánků.
Expozici taky nápaditou, ale hlavně napěchovanou super věcma mělo MEATFLY. Ať mělo MF v minulosti jakýkoliv jméno, teď si asi zvikněte na výrazy, jako je vývoj, styl, kvalita.. MF jede nahoru velkou rychlostí a myslím, že nastolenej styl se čtyřma oddělenýma kolekcema je ten správnej..
Zachytil jsem taky Davida Janáče, kterak se protahuje na quateru poblíž megaVolcom urampy..něco jsem i natočil, aby to nebylo pořád tak statický.
Po shlídnutí VOLCOM 2010 sem se utvrdil ve správnosti nové MF kolekce monogram. Retro je tu a bude vládnout další sezónu. Alsepoň na streetu. Košile, polokošile, trika, kožený bundy z broušené kůže, křiváky..moc toho a vše pěkný. Oproti tomu SNB hadry velký disco, našláplý technologie a top řady v šílených cenovkách okolo 50tis za bundu+kalhotky..jauvajs.
Další značky jako OAKLEY, RIDE, NITRO, BURTON..bylo tam toho hodně, vše plný nápadu a originality. Posuďte sami z fotek a komentů u nich.
No a Čína? To je na článek samo o sobě. Nebo vlastně ne. Zkraťme to. Možnosti v Číně a okolo jsou, co se výroby týče, neomezený…one tousand pieces sir minimum, yes sir, high quality sir, yes sir, cheap cheap sir, for best company sir yes sir! contract today sir! Na Taiwanským stánku dokonce horsefeathers..
FRANKFURT am MAIN
Cestuju vcelku dost. Od malička. Co víkend v jiným městě, státu. Španělsko, Andora, Francie, Belgie, Německo, Rakousko, Slovensko, Itálie, Černá Hora, Chorvatsko, Maďarsko…tam všude jsem zavítal s biketrialem a následně se tam opět podíval se sjezdem, dualem, fourcrossem. K tomu jsem přidal Anglii, Skotsko a USA - Colorado. Uf. Těch hraničních přechodů už tu pár bylo.
Cestovat mě baví, ale kdo jezdí po závodech ví, že to není tak žhavý, jak se zdá. Přijet, rozbalit, odzávodit, zabalit a zpět. Procházka po městě? Ne. Po horách, to možná po cestě domů. Ale to už se zase spěchá, rodiče musí do práce, ty do školy. Nebo ty do práce a rodiče do školy? Je to tam a zpět, nikde nezůstat víc, než je nezbytný.
Hodně se to podobá i služebním cestám, díky kterým se dostanu za hranice v dnešní době. Cesta autem, protože vždycky něco vezete, co nejlevnější hotel pro ušetření nákladů, na výstavu, na jednání, vždy od brzkýho rána a na pokoj se člověk dostane až v noci. Jinak to prostě nejde. Schůzky, jednání, služební večeře. Pokud je chvilka tak hledat internet a vyřizovat věci, který se mezitím komplikují doma v ČR. Ale pozor.
Nestěžuju si. Dělám to rád. Je to adrenalin. Vše je zaříditi, vyřídit, stihnout…všechno co nejrychleji, nejefektivněji. Je to zápřah a člověk se s tím pere. Není to rutina u pásu, není to nuda. Tu jsem pár let nezažil. Baví mě to a obzvláště když vidíte cíl, pro který to děláte. A ten mám. A pokud se něco povede, beru to jako bonus. Vracíte se zpět s pocitem dobře odvedené práce. To já rád.
Stejně tak beru každou chvíli, kterou mám sám pro sebe. Ať je to večer na pokoji, nebo hypnotizace dálničních pruhů v autě.
Nejraději mám ale chvíli volna v novým místě. Mít možnost nasát genius loci, ochutnat místní pivo, jídlo, atmosféru v kavárně a mrknou po suvenýrech domů. I pohlednice potěší. K tomu Olympus Pen na krku a jsem na vrcholu blaha. Moje třetí oko přes který používám víc, než to svoje.
Vemte si takovej Frankfurt. Vzhledem k faktu, že v tomhle místě sídlí jeden z našich distributorů, byl jsem tu minimálně 15x. Ale nikdy nebyla ani chvíle sednout na Ubahn a zajet si do centra. Nikdy. Scénář skoro vždy stejnej, příjezd na hotel okolo půlnoci po 8mi hodinách v autě. Stejnej hotel, stejná snídaně v 7:30, kancelář distributora 5minut pěšky od hotelu, jednání s pauzou na bagetu v bufetu naproti. Konec jednání v 7 a hurá domů. Domů to jede rychleji až na tu zácpu směrem na Wurtzburg. Do postele v Olomouci ulehám kolem třetí ráno.
Tentokrát to bylo jinak a já poprvé uviděl centrum Frankfurtu, ochutnal místní bylinkový sádlo s ciabatou, dal si kafe. Slabý tři hodinky, ale viděl jsem toho dost. Z Fankfurter ringu to vypadá na mrakodrapový město. Vylezu z Ubahnu a koukám, z centra tomu není jinak. Ale je tu kouzlo toho místa, něco, co Vás vnitřně uklidní, nestresuje, nemáte problém se zastavit a koukat. Některý města Vás nutí jít dál v očekávání, že jste neviděli všechno. Frankfurt ne, spíš naopak. Život tam hodně rychle plyne a Vy si připadáte v rychlosti 0. Spíš zpátečka.
Asi je to tím, že člověk pořád kouká nahoru. Na ty nasvícený skleněnoocelový monstra. NA ty mraky, jau, bolí mě z toho za krkem. Kafe dobrý. Trochu zima. Podzim neodpouští, lehký mrholení a teplota kolem 5ti. To už je snad zima, ne?
Byla to chvíle, ale energie mi to dalo dost. Viděl jsem, zažil jsem a s dobrým pocitem odjíždím promrzlej a propršenej na konečnou Ubahnu, kde náš partner vybral skvělou místní restauraci. Jo, v nejzapadlejším místě za městem. Chtěl, abychom poznali typickou kuchyni. Aha. Klobása, párek, kabanos a zelí..děkuji. Skvělé. kdy že to stáváme? Za pět hodin? Aha.
FORMA JE TU
Vítejte zpět na www.filipmat.us
Nevím, kolik z Vás sleduje můj web / blog od začátku, ale doufám, že Vás pár bude. Za tu dobu se proměnil do několika podob, o který jsem se v první fázi snažil já, posléze mi hodně pomohl kamarád Pavel, aneb kurfurst.eu a ten mě v tom nenechal ani tentokrát.
Ne, doopravdy nedělám novej design webu pro každej novej příspěvek, jak se mi chechtal pan Pól. V roce 2009 pár článků bylo a ještě víc jste si mohli přečíst v letech předešlých. Ale starej design se mi už moc nelíbil a nepřidpadal mi praktickej pro to, co bych rád na svůj web dával.
Kdo mě zná, nebo sleduje můj facebook / twitter ví, že v posledních letech dost pracuju a s tím je spojený i cestování, který mě baví a i při nabitým programu za hranicema, se snažím najít si chvíli, jak si to užít. No a o nějaký ty zážitky bych se s Vámi rád podělil.
To ale neznamená, že se nebudu věnovat té činnosti, která má hodně na svědomí, čím a kým jsem. Tím je a vždy bude kolo. Kolo na všechny způsoby a u mě na webu…
Začínám teda na novo, s čistým webem/papírem a i s jiným přístupem. Protože i ten se za poslední léta dost změnil.
Hlavním je pro mě a vždy bude rodina. Na druhým místě bylo kolo, ale to postupně vytlačila práce. Kolo, na třetí pozici, to není zase tak špatný a je to pro mě únik z každodenní práce a možnost, jak se udržet alespoň trochu v kondici.
Ale pozor, ti, kdo si oddýchli, že se už na kole budu vozit leda po parku, tak to jste na omylu. I o tom, co pro kolo dělám, se tady dozvíte a věřte, že na podiu mě uvidíte častěji, než v letech předchozích…
“My mind will never stop racing”, Shaun Palmer, 2009
NOVÝ WEB FILIPMAT.US 2010 CO NEVIDĚT!
ZDRAVÍM všechny, kdo sem zavítali!
Plním nový web, který bude funkční co nevidět. Pokud hledáte cokoliv z webu 2005 – 2009, najdete vše na
Díky!
Filip