Nechci, aby to tady znělo, jako deník zhrzenýho závodníka. Nejspíš už jste na netu viděli fotky, jak mě Adam bouchá do zad a nahazuje mi vyraženej dech. A já nechci psát v pesimistickým slova smyslu…

Jsem totiž rád, že jsem jezdil tak, jak jsem jezdil. Cítím se teď tak trochu, jako „za mlada“. Kdo mě zná ví, co tím myslím.

Trať v Karlovicích byla vylepšená o pár úseku, který mě bavili. Začátek byl o dost lepší. Podle mě by něco podobnýho měli pořadatelé udělat i v cíli.

Místo Kamikaze letu vstříc předraženýmu občerstvení. Následující pasáže mají flow, nikde se člověk nezastaví a abych se přiznal, uběhne mi to takovým stylem, že si na poslední louce říkám “ to jsem už tady?“. Prašný zatáčky ve středním lese mi seděly, jako jeden z mála jsem jezdil vnitřky.

Moc neholduji dropu a následné klopence se skokem do lesa. WBC /MSP varianta mi jezdecky přijde zajímavější, ale je pravda, že lidi chtějí skoky a rychlost. To tady nechybělo.

Celkem bych to zhrnul vesměs pozitivně. Samosebou chyby jsou tu vždy a tak kromě zázemí, kde řádila touha po výdělku, tu bylo nedostatečný zabezbečení tratě – mluvím o matracích, který by se na stromy, obzváště ty, kdy se do tmavýho lesa nalítá ze slunečné louky, velmi hodily.

Pár matrac bych ocenil i já, kdy jsem tušil, že to v cíli budu brzdit horko těžko. Z fotek od Prochajdy můžete vidět, že jsem si narozdíl od ostatních najel odlišnou stopu do cíle..po skoku to hodně zalomit a prošlapat to kolem banerů až do cíle. V tréninku jsem při tomhle dvakrát svlíknul zadní plášť. Potom jsem se klidnil, v měřené jízdě to polechtal lehce a už tak jsem vrazil do zábran, naštěstí těch, co na sobě měly matraci.

Neskutečných věcí je v Karlovicích víc a není to jen ta negativní stránka věci. Určitě musím ocenit shanu pořadatelů o změnu tratě. Chápu, že to není jednoduchý a i tyhle menší změny jsou ku prospěchu věci. Stejně ta je tu atmosféra, která se nedá porovnat s jinou zastávkou poháru. Diváci jsou úžasní a jsou všude. Po celé trati!

S dobrou náladou jsem šel do měřené jízdy, kde jsem tušil, že se nikdo šetřit nebude a chce si ověřit, jak na tom před Mistrovstvím Repubiliky je. Po plynulé jízdě z toho bylo skvělý druhý místo. Do finále jsem si teda věřil o to víc a věděl, že pár vteřin můžu ještě stáhnout. Horní pasáž byla totiž spíš na jistotu a na loukách jsem do pedálů nedal maximum.

Starťák pípá a já vyrazil. Bohužel chybuju v druhým lesíku a následně se mi nedaří stopa před výjezdem z lesa, kdy jsem jezdil jako jeden z mála vnitřekm a následně přes bouli..o to víc musím šlapat na přejezdu..skok, kameny ani nevím jak jedu, šlapu, hrozný rány před poslední klopenkou, točky před skokem a posílám to do cíle…

Na skok jsem najel správnou rychlostí, zatočil přesně tam, kde jsem chtěl a šlapal..nejtěžší převod a i tak to bylo málo. Bohužel, cílová brána je oddělaná, protože jeden z hobíků taky cíl nevybral a rozsekal stan časoměřičů.

Já v závodní euforii raději brzdím trochu později ( kdo z Vás by taky brzdil před cílem, že? ) no a rána. Dál si pamatuju Adama, kterej mě buší do zad..pamatuju si, že jsem říkal Terce, že jsem v pořádku, ale to byla asi nějaká představa, protože jsem jí prý nic neřekl. Nepamatuju si, že za mnou chodili lidi do stánku a nevím, jak jsem se dostal ze sanitky do stánku. Takže komplet restart. Pamatuju si, jak na mě pán v sanitce kouká, když si gázou a peroxidem dřu předloktí a říkám mu, že to vyčistil málo. A taky si pamatuju, že tak trošku řvu na mámu a ptám se ji, proč mám na předloktí tu bouli “ je to kost“?“. Naštěstí nebyla..jenom asi štíplý předloktí, uvidíme, až slehne otok. Snad z toho nebude víc, než odřeniny. Jo a bohužel i dva stehy – moje první v životě…už jsem taky drsňák, jako VY!

Takže na závěr si neodpustím poděkovat Adamovi, kterej se ke mě dostal jako první, Mírovi, eMTýmu, mamce a moc se omlouvám Terezce, že jsem ji tak postrašil…To se ostatně omlouvám všem..ale nemůžu slíbit, že to neudělám znova..pardón…

Jo a nakonec čtvrtý místo. To není špatný, ne?

Ve světě jsme po závodech fotky kupoval, kradl, občas od někoho dostali diák! To bylo něco!

Teď je doba jiná. Fotografů je na svahu tuna. Kvalita různá, ale za poslední tři sezóny se vyprofilovali někteří, jejichž práce si moc cením. Nebavilo by mě lítat celej den po svahu. Možná jo. Jeden den. Ale lítat tam od pátku do neděle? A nic za to nemít? Pak si lidi fotky postahují, napráskaj na web a je to… pochybuju, že někdo něco někomu platí, pokud to není pro reklamní účely. Mnohdy se ani nezmíní, kdo to fotil, neudělaj prolink… obdivuju Vás všichni fotografové..

Snažím se s foťákama vycházet. S Robem Trnkou pracuju už pár let a rozumíme si i beze slov. Postaví se někam a vím, co chce vidět. A on ví, jak si to představuju já. Ale focení na závodech je přece jen jiná záležitost. Občas stíhám koukat, kde kdo stojí a zapózuju, ale spíš koukám, kdo mě kde všude fotil…

Tady serviruju webovou porci z Božáku..další fotky, který nebyly v reportu..podle mě moc kvalitní práce..pokusím se o malej koment u každé z nich..

Rob má moc pěknej objektiv na moc pěknýho pena. Ale trochu to deformuje obličej, ne? Nebo takhle vypadám normálně? Robe, neříkal jsi, ať necpu lidem ten objektiv do ksichtu?

Fotoprochazka a top záběr víkendu na Božáku. Ta vnitřní noha u pařezu je vcelku natěsno..super barvy.. jak říkám, i když rybáče moc nemusím, tak tady mi to sedí jak prdel na hrnec..

Horní skok pod lanovkou v závodní jízdě..pardón, nedělal jsem žádný výkruty pro lidi. Tlačím to dolů a snažím se naštelovat to do další zatáčky a jet rychle..Díky pane Liška za foto!

Markéta se fakt rozfotila. Tady jí sice zajímá víc Míra, než já, ale o to tu jde. Míra byl jako klíště a lítal za mnou celej víkend. Neřekli byste, kolik dá práce toho dědka setřást! Díky Míro za motivaci a Markétě za foto!

Tahle fotka od pana Lambera ( pardón, nemám link ) ukazuje, kdo kudy jezdí. Pamatuju si, že v galerii bylo možný porovnat, kdo má jakou stopu. Tuším, že Adam i Mikulenka jeli okolo.. nebyla to žádná dramatická zkratka, pouze to bylo plynulejší, alespoň podle mýho názoru..

Sérka od Kena je jako vždy technicky skvělá. Jsem rád, že vypadám trochu agresivněji, než v posledních závodech. Snažil jsem se o to, protože jenom tak to zrychlím, že ano..

Často před závodem spím. Vlastně vžydcky,  jak to jen jde. Podle mě se každýmu před startem honí hlavou tuny myšlenek a 99% je o závodní jízdě. Takový to “ co kdyby a co když“. Mě to neba a raději si odpočinu. Tělo stejně nejlíp odpočívá ve spánku, ne? A probudím se tak akorát. Facka, energydrink a je to.. Díky panu J. za foto

Další fotka od p. Lišky. Díky. Možná je pro Vás nezajímavá, ale pro mě má smysl. Tohle je zatáčka po posledním výskoku z lesa. A právě tahle zatáčka v závodu dost vynášela, což nebylo dobrý vzhledem k tomu, že az ní byla 90 stupňová levá. V tréninku se tu jezdilo spíš pomaleji a tak to nebylo poznat. Tady šel k zemi Míra Křížek v první jízdě. Řekl mi to, já to raději pojistil nohou a nadjel si další točku..

Sérka od Andreli. Pardón, nemám link. Opět závodní jízda, pro mě ne moc příjemnej poslední les po pašerácké. Ta levá dost vynášela, tak jsem to pro jistotu zalomil víc. Commencala moc nešetřím..

Takhle se mi moc líbí. Nevím, kdo jí fotil. Pouze vím, že to bylo z etbikez. Opět závodní jízda, opět agrese, místo pusy opět sání… yes..

A nakonec tu máme total vyčerpání od Prochajdy. Kdo mě zná ví, že nerad šlapu. A tady se šlapat muselo. A já musel šlapat, protože se mi jízda vcelku povedla. A já šlapal. A to bolelo.  A jak..

Po čtvrtečním koncertu Serje Tankiana a vyřízení příjemných poviností v Praze jsem dorazil na božák. Opět..kolik let už tu jezdím? Ať počítám, jak počítám, letos to byl desátej rok, co jsem tu závodil..to není málo, že?

Po otevření očí v Leogangu jsem trochu změnil přístup hnedle v tréninku a začal to pouštět od prvních jízd. Motivací byly i brzdu Míry K. který pískaly dost nahlas a já měl celou dobu pocit, že mě Míra dohání..
Jinak byl trénink fajn, něco mě bavilo, něco ne. Rychlost tam, ale byla, takže jsem vcelku rád dal tuším 7 jízd.

Ruce bolí, předposlední jízdu slušnej výlet přes řidítka, zničená brzda…ještě, že Míra udělá z kindervajíčka hybridní raketoplán…díky Míro!!!

Avšak – co mě nebaví, je stav tratě. Nevymlíkovaný, v průběhu tréninku se otevíraj nový stopy, který se, ale v neděli zase zavírají, aby se ve finále opět jely. To mě fakt neba. Chci se soustředit na jízdu, ne koukat, kde kterej Jarek protrhl mlíko a po cestě domů se bušil do palice, proč jsem tudy nejel, jako to udělali ostatní.

Tohle se musí změnit a snad tomu budu moct taky trochu napomoci.

Neděle a s ní přichází už snad tradiční pozdrav od pana Janíka…nízkej hrdelní tón, brýle spuštěný do poloviny nosu, jedno obočí nahoru.. „hoši, den D je TU!!!“…kdybych ho neznal, znervóznil bych!

První tréninkovou jízdu jedeme dle plánu v 8:00. Míra a Nick mi ujedou a nechávají mě na trati samotnýho..úplně! Nikdo na lanovce, nikdo nikde. Zastavím, prohlížím jeden úsek…za 10 minut, co tam postávam, nikdo neprojel..bojím se a jedu opatně dolů..

Druhá jízda už je do plnech, vše čistý a tak, jako má být. Tož to su klidný..

To se bohužel nedá říct o semi. Rozhozenej a s pár chybama, navíc nejedu zkrátku po pašerácké..ale pátej. To jde!

Finále here…beru závodní červený kozačky, JS7 brejle. Prostě všechno TOP. Až na to, že mi to neřadí dolů. Startuju za 5 minut. Míra je jako osobní mechoš Jeremy McGratha, bere mi kolo, štípačky, zkracuje povden, šteluje a jsem ready…opět díky Míro!

Po startu jsem lehce rozhozenej, což pociťuju v celým horním úseku, kde jedu mimo svoje stopy, ale snad mě to nezpomaluje. Pěkně na předek letím na tom novým pidi skoku v jednom z horních vnitřků. Až mi zatrnulo! Prostš dost na prasáka.. Dalších pár chyb, ale rychlost snad dobrá. Z Vancouveru vylétám trochu v chaosu, zadní guma mi málem svlíká kraťáky, ale držím..potom se párkrát zatočím a najednou tma z toho, jak šlapu. Jau! Dále následuje 879x JAU J.A.U. JAU a adekvátně rozostřenej obraz. Na poslední lesík mhouřím oči jak obyvatel ShuangShvei v severním Laosu a místo úst mám otvor připomínající sání turba přemotorovanýho rally aut osmdesátých let..

Třetí místo, ztráta na A+M pořád velká, ale náš „hobby“ klub jsem předjel!

Díky Terezce za super zázemí, stejně tak, jako panu J.! Nickovi za buaéchch vtipy a Mírovi za nej servis. Taky come2bike.cz za skvělý kolo, který mě baví čím dál víc…dávám mu HROZNĚ nažrat a ono jede čím dál líp. A meatfly díky za stánek..nahoře foukalo, pařilo, foukalo..ještě, že jsem ho měl!

Foto si tentokrát vzala na starosti především Markéta, která se pěkně rozfotila! Stejně tak je tu opět Prochajda a taky Rob, kterej mě přijel zdravě „nasrat“ a i vyfotit.. díky všem!

První jízda je jak sen. Nevím nic… Konstatujeme s Mírou, kterej naspal ještě asi o dvě hoďky míň, než já, že musíme opatrně. Jiříkovo vidění, tak nějak se ten stav nazývá, že?

Na víc jak tři jízdy není čas, na trati se bavím. Zvykám si opět na široký řidítka (750mm), sériový Truvativy ( 700mm) jsem vyměnil za CODEX Racing a model strut bar. Nemusím Vám tu asi psát, že je seženete na olbike.cz, že? Trať mě baví..prostě má flow..a tak to má v parku být.. jenom velikost skoků nepasuje k rychlosti, co se tam dá letět, ale to je holt daň za pěknej bikepark, je tak? A navíc alespoň potrénujete scruby..

Po třech jízdách si říkám, že bych mohl konečně něco zajet. Krátký to je, udejchám to, jede mi to slušně, ruce nebolí..tak co? Taktika? Obě jízdy na 100%, není co řešit. Jsem tu hlavně kvůli nedělnímu tréninku ve Špindlu, tak co..

První jízda mi sedla. Sice nervu do pedálů tolik, co bych mohl a v jednom úseku dobržďuju snad i očima a ztrácím pak rychlost, ale celkově to byla uvolněná jízda..bavila mě. Druhej čas, pět vteřin za Adamem. To by šlo, ne? Tak druhou zkusím ještě víc..pana orel.

No a orel. V jedné za zatáček v horní pasáží vyjíždím v driftu, zadek mě předbíhá a stojím…hmmm…to nedoženu. Tak nechávám projet Šimona, chvíli jedu za ním. Bavím se, jak on na louce dupe a já ho dojíždím v pohodě bez šlapání ( to víš, jsem přece tlustej **rák, takže mi to jede )..

Svěle jede Míra, kterej je 8 vteřin za mnou. Nechápu, na té třicetikilové hatátitle s horní trubkou ve dvou metrech…to je teda výkon! Nick bohužel pomalu a potom pomalu a k zemi. Nebo naopak? To je jedno, výsledek prostě stojí za prd. Chce to víc amarantu Nicku.

Chceme dát ještě pár jízd, ale lano se zavírá a pro nás ježdění končí.. Škoda, ještě bych pár dal. Baví mě to tady.. a i tak mě bavilo 3DH. Konečně bez problémů s časomírou, vše letělo, jak má, v 5 odjetej závod…no nádhera.. díky organizátorům..

Opět velký díky všem fotografům, co se pařili na trati. Nezávidím! Takže kubajsz.com, cartmen, Jindra „fotofotřík“ Čermák a Ken81 !! Díky moc!

Nicméně na kolo jsem se dostal už mnohokrát a fakt mě to letos baví. Nevím, jestli je to novým matrošem, nebo se toho na mě sype tolik, že kolo je jediným únikem. Nejspíš jo. No co, hlavně, že mi ten pocit kope do zad a žene moje starý tělo kupředu.

První letošní pohár jsem pojal trochu jinak, než jsem to dělával. Díky super podpoře od pana Janíka z olbike.cz jsme měli zajištěnej vývoz na kopec, ze kterýho jsme se pouštěli dolů. A to hodně čast. Snad nikdy jsem před závodem nedal tolik jízd, co letos na Krupce. Přes 20 to určitě bylo. Sice mi to vzalo síly na samotnej závod, ale rozjedil jsem se tak, jak jsem na začátek sezómny potřeboval.

Obě jízdy jsem jel stylem hlava nehlava. Semifinále mi nevyšlo a šel jsem mimo pásku v té nejhorší části tratě..před výjezdem..takže pěkně z nuly a hurá šlapat. Finále mi ale vyšlo a až na mrtvý ruce v poslední třetině tratě,  nemůžu říct ani půl slova. Nakonec z toho bylo šestý místo, snad jen vteřinu od čtvrtýho Čerta..

So far so good… kolo šlape, jak má, MX hadry jsou úžasný, nová TLD D3 je k nezaplacení a jezdit jsem nezapoměl..těším se na další závody a díky všem svým sponzorům!!

Samosebou taky velký díky za fotky jak panu J. a Peťanovi z mtbs.cz tak hlavně Prochajdovi – fotoprochazka.com !

Chyb na mojí straně bylo několik…málo tréninkovejch jízd. Volný tréninkový jízdy, žádná na 100%, opatrnej přístup k jízdě po pokřtění mojí nové D3 hned v druhé jízdě..K tomu neprojitá trať..prostě diletantskej přístup a opatrná jízda…už se to nebude opakovat, šéfe…!

Jinak spousta lidí se mě na závodech ptala, jak jsem spokojenej s Commencalem.. jsem! Kolo je lehký, super ovladatelný, rychlý. Samosebou pod bržděním chodí hůř, ale to zase vynahradí progresivitou a citlivostí na začátku.

Ale ještě pořád se seznamujeme, takže na nějaký soudy počkejte na konec sezóny. Každopádně mi padnul do ruky a už se těším na sucho…tohle seznamování v blátě má přece jen svoje mouchy..

Sice výsledek pasé, ale alespoň tu mám několik pěknejch fotek! Díky za ně jako vždy hlavně panu J. z www.olbike.cz, potom wayout.cz a taky mě neznámému  Zbyňku Valovi..díky! Navíc jsem si řádně zajezdil, potrápil kolo i sebe a trochu si najel trať, kde se letos pojede MČR…na to se těším!

Ať si kdo chce co chce říká, tohle nebude titul zadarmo..kdo chce vyhrát, musí letět strašně..

Jsem nesmírně rád, že díky come2bike.cz mám možnost jezdit na DH kole dřív, než začně DH sezóna. To se mi poštěstilo tuším jen jednou, za posledních 10 let, co už se na DH proháním! Po prvním seznámení se SUPREME DH na Dolní Moravě jsem se vydal spolu s fdfteam.cz na výlet do Polsko, konkrétně Czarna Gora. A stálo to za to.

Hodně velkým překvapením byla trať. Slyšel jsem hlášky typu „malý Schladming“ už v týdnu před závodem, ale znáte to..čekal jsem jeden prutší úsek a jinak single track v lese. Nakonec jsem měl co dělat, abych se udržel na kole až do cíle. Uklouzaný kameny hned po startu okořeněný jedním autopilot úsekem, kde jsem si připadal jako nejlepší tanečník disko..Následný průjezdy a hoblování rockringu a rámu o kameny vyústilo v pár slušně zavřenejch kořenovejch toček v dosti velkým padáku..po týhle části tratě jsem umřel a soustředil se na eliminaci škod, který probíhali v rychlých kamenito-kořenovejch úsecích okořeněnejch pár skokama na placku…uff..ještě závěřečný točky na trávě a byl z toho slušnej očistec..

Každopádně dvousedačková lanovka, super trať a pěkný zázemí mi dává za výsledek novou tréninkovou lokalitu…

Takže, poté, co jsem v osmi tréninkových jízdác obrousil nový pedály od olbike.cz, jal jsem se kvalifikovat. Dva pády a místo hodně v zadu. Okéj, zkusíme to znova a rychleji, abych ujel pádům. Super, už jsem ležel jen jednou. Čas na prd, sedmý místo, já dotlučenej jak po válení sudů v kamenolomu, ale s úsměvem na tváři a dobrým pocitem z kvalitního tréninku..těším se na další…!

Jedna z nejdelších lajn je na následujícím videu… zachyceno JohhnyVee.cz na Olympus E-P1 PEN, na kterej samosebou cvaknul i dolní dvě fotky..dokupy jsem to dal já, tak mějte trochu porozumnění..děkuji.

To první oťukávání mě vžycky baví. Přemýšlení po cestě k trati, jaký, že to vlastně bude. Co když budu moc pomalej? Co když už je to pryč? Co když mi to kolo nebude sedět. Co ti kecálové na netu ohledně jenom Rkovýho tlumiče? Boxxer prej nefunguje. Jo, ty vole, jednočep! Na tom se vlastně jezdit nedá..Úzký řidítka. MX hadry a rukavice..bylo těch pár hodin tréninku v zimě k něčemu? Neupadnou mi ruce? Těch mladejch borců, co se přes zimu vytrénovalo do maxima? …..

No a pak to přijde…jako každej rok. A ještě hodněkrát to přijde, jsem si jistej…první točka, první skok, debilní blaženej úsměv a rychle nahoru!! Míra bezkonkurenční mechanik…nastaví, přenastaví. Co to sedlo? Tlumení? Rychlý? Povolíme tu vidli, jo? Pružinu to chce silnější, ráfky cajk…pedály taky super..Rychle nahoru..

První dojmy jsou jasný…jsem rychlejší, než kdy před tím..to jen taková skromná poznámka. Kolo je úžasně lehký a ovladatlený..velikost S/M, zadní kolo posunutý pro co nejkratší zadní stavbu..kolo jede, skvěle se mění směr, přehazuje se to ze strany na stranu úplně samo. Ve skocích klidný, ovladatelný.. Více info na pure DH trati..ale už teď můžu říct, že jsme kamarádi!

Stejně tak jsem se opět nadchnul pro MX oblečení. Letos mě uvidíte v O’Neal kompletech v černočervených barvách..Příjemná změná proti freeride stylu oblečení, co jsem vozil posledních pár sezón. Má to prostě něco do sebe. Promyšlený pružný panely, na vnitřní straně matroš, se kterýho normálne stíká voda..Dokonce jsem bez problémů vozil rukavice, se kterýma jsem se v posledních pár sezonách přestal kamarádit. Ale Lakondegáje pro model, žádný stehy a zbytečnej matroš na dlaních, nic nepřekáží…až odzkouším víc, napíšu víc!

Těch pár jízd na DM bylo pět super..to zjištění že „je to tam“. Nejlepší!

Fotit jsem nestíhal, něco jsme smotli, ale jen prvních 200m, páč nás to přestalo bavit, jsme tu přece kvůli ježdění! Díky Míro!

Jo a btw. Dolní Morava zase jede…v sobotu brigáda, které jsem se bohužel nezůčastnil. Tratička nachystaná, nový klopky a skůčky…20 lidi se prohánělo po areálu, slunce svítilo..jenom ta kofola chyběla, ale prý už od tohodle víkendu poteče!

Znáte ten pocit, že už máte všeho dost? Práce se na Vás sype ze všech stran, problémů k řešení víc než dost a nevíte, co dřív? V každé timemanagement příručce se dozvíte, že tenhle stav nezvládnete pouhým hašením problémů, ale máte se věnovat jednotlivým projektům a problémy si rozfázovat a věnovat jim jenom určenou část dne. Hmm..zkoušel jsem všechno. Ale víc mi vyhovuje řešení izolace, regenerace, odstranění frustrace a následná rekuperace energie..a to všechno jsem zvládl díky Terce, Robovi a Krušným Horám.

Nebudu Vás zatěžovat typickým scénářem alá přijeli jsme odjeli jsme. Zmíním jen to, co ve mě utkvělo nejvíc.

První nakupování v Kraslicích a obsluhuje nás paní, co má na jmenovce napsáno WALTRAUD..čumím jak norek a ptám se Roba, co to znamená…nechápavej výraz provázenej odpovědí: “ jméno, vole“. Hmm..Aha…

První jídlo v Kraslicích, čínská restaurace, Terka záchvat smíchu z hrníčku pro panenky o velikosti 2cm. Číšník, říkejme mu, pan Čong, přijde z blokem v ruce a já povídám: „Kuře ve sladkokyselé omáčce, prosím.“ Pan Čong na mě mrkne a zahlásí: „Čičó!“ Tentokrát je řada na mě co se nechápavýho výrazu týče, obrat na Roba a moje oči prosí o pomoc poté, co p. Čong po dvacáté vysloví „Číčó!“. Rob lakonicky odvětí „Číslo, vole.“..

Dále objednávám zapčivé nudle a zapčivou rýži. Ale bylo to moc dobrý. Je príma, sedět v čínské restauraci v městečku, pár metrů od Německa a dívat se, jak si kuchaři dávají páku u vedlejšího stolu..mám rád tenhle promíchanej svět!

Rob se o nás staral jak o vlastní a my tak mohli dělat to, kvůli čemu jsme sem přijeli. Odpočívat, chodit a fotit.

Zvláštní kraj je to Krušnohorsko. Nějak na nás a atmosféra druhé světové pořád dýchala. Fabrika uprostřed lesa to odstartovala. Doly to podpořily.

Zajímavý prostředí, takový, hodně inspirativní. Dokonce jsem tam byl trochu blíž k pochopení Robova stylu focení. Ukázal mi spoty, který znám z fotek a to mi potvrdilo pocit, kterej z jeho fotek znám, na nic si nehrát. Nádherný místa, který jsme viděli si budu pamatovat a rád se tam zase vrátím. Třeba v létě, třeba na podzim, ale vrátím. Vlastně, ilegal enduro je už za 14 dní..ale já pořád nemám motorku, Robe!

Když jsem lámal Mártyho o co nejlepší cenu za jeho nádhernej dům na kopci bez vody, přišel jeho táta, dal mu klíče a pod vousy prohodil „jó a piškoty pro mývaly, jsou v boudě“. Nechápavej výraz si pro tentokrát vzala na starosti Terezka, já už se jen usmíval, jako Moravák v Německu.

Mártyho táta se stará o spoustu raněnejch zvířat a my moc děkujeme za skvělej zážitek. Výr se mě bál, sova pálená na mě čuměla jak na bla, mýval za náma nešel a severští psi byli super.

„Všechny ženský jsou čubky“. To hlásil Márty pod parou po cestě z Etbikez večírku. Skvělá partymade kapela a hlášky typu „dem pankáčovat“, to byl základ tohoto večera. Na nás zbýval záchvat smíchu při projíždění vesnice Poušť a mého dotazu na Roba “ máme dost velký zásoby vody“? Další vesnice Lesík nám k zastavení smíchu vůbec nepomohla…ani vůbec!

Nevím proč, ale v ajfounzápisníčku mi pod hláškama z Kraslic zůstalo: „Člověk stárne, když zjistí, že rád ulehá, ale nerad se probouzí“…ať pátrám, jak pátrám, nenacházím situaci, ani důvod, kdy  a proč jsem si to zapsal, ale jedno vím jistě, nerad usínám…