KDO JSEM?

Nepřipadá mi vhodný psát sám o sobě. O pocitech, zážitcích..ano, ale o sobě…raději to nechám na jiný, na někoho, koho znám, kdo zná mě. A k tomu má takový to autorský střevo, takže se písmenka od něj dobře čtou. Poprosil jsem teda Roba Trnku, fotografa a kamaráda, aby o mě napsal krátkej „intro“ text.. a tady to máte:

________

Filip Matuš. Když jsem jezdil na kole za barákem a celkem mi to šlo, vnímal jsem ho. Aby ne. Ve své době vyhrál, kde se objevil a tak jsem si špinavej na zahradě po ježdění povětšinou četl o dalším precizně tlačeným talentu, kterýho jsou plný magazíny. Tehdy internetu ještě bylo poskrovnu, víte.

Pak zmizel. Netušil jsem, že se někdy s Fíkem seznámím, zůstala ve mě jen vzpomínka na jeho rozsáhlé interview v DB, které vyšlo asi tři roky před Kristem. Skákal tam přes lavičku a mě to vrtalo v hlavě. Jako všechno co jsem viděl někde v časopisech a smrdělo tím, že bych to nedej bože neměl zvládnout. Divoká doba.

Po letech jsem se s Filipem seznámil, když začal jezdit opět smysluplný kolo. Cove. Od té doby ho sleduji znova a je pro mě profesorem jízdy. Přehled, klid a zkušenosti z něj cákaj` na všechny strany. Bez hrotu, stressu i tréninku se umísťuje v popředí pohárových DH závodů. Když ho poprosím o radu k mému vlastnímu pseudobikestylu, neváhá obětovat slova ani čas na kopci. Ježdění za jeho zadním kolem byla fakt psina. I to jak mě pak odvezli do špitálu. Ale tomu jsem se zasmál až časem. Na trati jede se stoickým klidem bez zbytečných efektů a příkras. Jednoznačně nejde opomenout řečnickou otázku: “co kdyby? co kdyby zase závodil a měl full focus na závodění?”. Jeho život už jde jiným směrem a onen full focus znovu nepřijde, protože dvakrát do stejný řeky se neleze, ale mohl by se stát slušným průvanem ve výslodkovkách. S jeho názorem, že 20. místo na svěťáku je beztak o hovně a dobrý leda k psaní na privátním webu o tom nepochybuju.

Mno a Filipův přístup k focení je kapitola sama pro sebe. Nekompromisně se usadil v malé skupince jezdců i lidí, které budu vždy rád fotit.

Takže tak.

Rob Trnka   |   photographer
web:  www.robtrnka.com